Blog dosud nebyl aktivován. Jako potvrzení Vám byl odeslán e-mail, obsahující aktivační klíč. Pokud jste vlastníkem tohoto blogu a nedostali jste aktivační e-mail, nebo jste jej omylem smazali, přihlaste se prosím a nechte si jej poslat znovu.

7.den...Takový nějaký ujetý

1. října 2009 v 17:06 | Sui |  dEnÍk DaRk AnGeL
Je pátek a já se zase vracím domů.Dost ses těším,ale má to i svoje mínusy….Je fakt,že ve škole je občas i sranda a že se s holkama dost bavíme,ale ne vždycky se podaří domluvit se rozumně.
Už jako malá jsem byla dost hádavá.A teď to není jiný.Mám problémy se mírnit,když se vážně rozjedu.Doma už jsou na to zvyklý…ale co tady??Nikdo mě tu skoro nezná a já si to nechci podělat hned od začátku.I když už se mi to asi povedlo.
Od pondělí do středy jsme byly na seznamováku.Děsná nuda!!Lítat po lese a střílet po sobě lejzrovkama…Fakt super seznámení.Ještě že jsem tam měla někoho,s kym jsem mohla pokecat.Ká mi byla hned od začátku strašně sympatická.I přes děsnou nudu jsme se docela bavili.Vypadá to,že si mě možná i pár lidí oblíbilo…Když jsem ukázala,že obačas umim i zapnout a popřmejšlet.Čtvrtek i pátek jsem nějak překousla…Co mi zbejvá jinýho??Nic!
Cesta domu byla zase boj.Vlakem,vlakem a autobusem.No koho by to bavilo??Kdyby se mnou nejela Ká,tak tam asi umřu.Ale přece jenom pro vás mám zprávu…
Za tu dobu co jsem byla mimo se toho moc změnilo.Změnila jsem školu a taky přístup k učení.A hlavně jsem se naučila ovládat.Už docela překonávám tu touhu po krvi.Učim se jíst normálně…Prostě jako člověk.Je sice fajn,že už se zmírnilo to upíří šílení,ale zase jsem se začala projevovat jako Dark Angel.Nikdo mě neupozornil,že když se naštvu,tak mi vyrostou na zádech křídla.A s peřim.Nebolí to,ale je to nepříjemný.
Přišel mi taky zvláštní dopis.Bylo v něm,že prý konečně dospívám jako anděl a že brzy budu muset začít vykonávat poslání.Pomocí myšlenek a složitých psychických posunů budu pomáhat mrtvým dostat se na druhou stranu.A těm kteří mrtvý nebudou,budu muset pomoct zemřít.
Mám z toho trochu hrůzu…Ale co.Zažila už jsem i horší věci.A vraždit mě baví.Nová škola mi dává nové možnosti.Je tam totiž tolik kluků…Mmmm…Ale jenom jeden opravdu zapůsobil…No uvidíme.Spíš to nijak nedopadne.


 

Abyste viděli s jako obludou to máte šest!!

18. září 2009 v 20:26 | Sui
Řekla bych...Sjůůůzn

6.den...Dejte mi facku a možná se proberu!

18. září 2009 v 20:15 | Sui Narumi |  dEnÍk DaRk AnGeL
Přísahám,že v poslednim tejdnu jsem na zabití.Koho potkám tomu ublížim.Ne že bych mlátila kolemjdoucí.Připomíná to spíš psychyckej teror.Tak sakra zastavtě mě někdo.

Možná jsem dřív byla mrcha,ale oproti tomu co jsem teď to byl jenom odvar.Pondělí-nálada:na bodu mrazu,psychyka:ccce...absolutně převrácená,chování:jsem mrchaa,celkovej stav:zabít mě by bylo málo.

Hned ráno mě přepadla blbá nálada.Sakra,zase do školy.Snažila jsem se upravit svůj zjev do přijatelné podoby.Moc to nešlo.Fakt sem musela vypadat.Po provztekaný a zamyšlený noci...no kdo by nevypadal.Při odchodu jsem narvala do batohu svačinu,nasoukala se do botiček a vyrazila vstříc svému osudu.(Ano...už můžu jíst...ta blbá nechuť mě přešla.)Zamotala se mi hlava a málem jsem spadla ze schodů.Díky bože za rychlý reflexy.Povídání s mojí kamarádkou mě trochu rozptýlilo.Je snad jediná s kym se dokážu rozumě bavit.Cesta busem byla utrpení.Hladovějící poloupír a nacpanej bus lidma.A ještě ta pronikavá vůně.Ještě že mi bylo tak blbě,že bych nesnesla ani kapičku krve.

Ke školní budově jsem se vedala s ostychem.Věděla jsem co mě tam čeká.Většina těch lidí tam mě nenávidí a ten zbytek se mi vyhýbá jen tak pro jistotu.A zase všude tolik lidí,tolik mísících se vůňí.Ale aspoň jedna lepší zpráva.V tý škole něco je.A děsně smrdí.Neni jako já,ani jako ostatní tam.Po pravdě...napadl mě vlkodlak,ale to jsem rychle zavrhla.Asi se to pokusim najít.Zajímá mě to.

Ale mám i jiný starosti...
 


5.den....Pohledy,vrčení a hlad

18. září 2009 v 20:14 | Sui |  dEnÍk DaRk AnGeL
Středa...den jako každej jinej.Ranní vstávání před šestou mi teda zabrat nedává.Nemůžu spát.Asi jsem toho "upírskýho"zdědila příliš.Jenže když nespim tak mám hlad.Ale rohlík,čokoláda i jabko chutnaj uplně stejně.Jako bláto!A chuť na krev mi začíná přerustat přes hlavu.

Když jsem "vstala" a nasoukala se do hadru,moc jsem nepřemejšlela.Mno...takže jsem měla naruby tričko.Hodila jsem do sebe trochu bláta(jídla=křupinky....fůůj)aby se neřeklo a snažila jsem se trošku srovnat to koště na svý hlavě.Proč nemůžu bejt tak krásná,jako každej jinej normální upír?Ach jo...Když jsem se vyšourala ze dveří a vyrazila k zastávce,znova mě přepadla ta chuť.Překonala jsem jí.normálně bych do školy došla pěšky(17 kilometrů) ale to by bylo podezřelý.V bude jsem zapadla vedle spolužačky a snažila se vůbec neoznamovat svou přítomnost.

Škola...Šílenej ústav,kde jsou hormady lidí.Většina z nich mě nezajímá,ale někteří ano.A moc.Ta neodolatelná vůně pár jedinců mě vždycky doslova sklátí.Pár minut jsem seděla v šatně a snažila se to rozdejchat.Zase ta chuť.Poté jsem se vydala vstříc třídě,krerou zrovna nemusim.Teda já je mám ráda,ale nemůžu si dovolit si k nim vytvořit příliš blízkej vztah.Radši se jim stranim.

Vááá....polední pauza.Jídelna pro mě začíná bejt nejhoršim místem ve škole.Jíst něco,co chutná jak bláto je hnus.Ale co můžu dělat?!Když jsem odnášela skoro plnej talíř,celá třída i učitelka se po mě otočily a blbě na mě koukaly.Nenávidim tyhle pohledy!

když jsem se konečně dostala na čerstvej vzduch a mohla se zhluboka nadechnout píchlo mě u srdce.(Jo přesně u toho kusu ledu!!)"On...je támhle...a ta vůňe,"problesklo mi hlavou a dostala jsem zase hlad....mno chuť.A ještě ty jeho pohledy.Dobře jsem věděla,že je to kámoš,ale nemohla jsem se odtrhnout.Ostatní si v klidu hráli fotbal.Pak se ho jedna spolužačka jenom dotkla....dokonce snad omylem.A já si všimla,že už zase vrčim.Na ní!A to s ní dost dobře vycházím.Snažila jsem se usmívat a bavit se s ostatními,ale moje pohledy se stále směřovali jen k němu.

Další tři hodiny probíhaly celkem v klidu.Snažila jsem se soustředit,takže jsem ani moc nemyslela na věco okolo.Alespoň na chvíli jsem měla klid.Ale ne na dlouho.Stačil jeden pohled,jeden letmí dotyk a zase jsem byla mimo.Normálnímu člověku by se asi rozbušilo srdce a rozproudila kev.Mě ne.Protože to nejde.

Těch několik destek minut v jeho blízkosti mi dávalo zabrat.Tolik přemáchání....ruce v pěst,zatnutý zuby a udržování si bezpečný vzdálenosti.Se vzdáleností byl problém....ten kluk si nedá říct.Pořád pošťuchoval.Ani tentokrát jsem nebyla schopná zadržet vrčení.Myslim,že si toho všim,ale nic neřekl.Pohledy mluvili za včechno.Nezdá se ale že by mě podezříval nebo se bál.

Temný,trochu chaotický pokoj ve mě probudil trochu klidu.Konečně jsem byla doma.Stačilo zatáhnout okna,pustit si Clair de lune od Debussyho a oddat se svým myšlenkám.Tenhle den je za mnou.Jenže co zítra?!Vydržím další "výzvy" a uchovám své tejemství?!To nwím ani já.




4.den...Má upřímná zpověď

18. září 2009 v 20:12 | Sui |  dEnÍk DaRk AnGeL
Vážně jsem netušila že to bude tak těžký.Můj lidskej život je zamotanej tak,že se v něm vůbec nevyznám.A má "andělská tvář"??To je ještě horší.Začínám mít strach,že se v tom uplně ztratim.Jenže koho požádat o pomoc?Kdo mě bude schopnej vytáhnout ze dna??


Být člověkem je fajn,ale jak jsem už říkala,má to i svoje slabší stránky.Hromada práce z "ústavu",neustálý hádky doma i jinde,stále větší nechuť k jídlu a KLUCI.Já vim...asi si to moc beru.Ale vážně mě to dost žere.Vždycky jsem si říkala,že láska se mě netýka.A najednou....jaká změna.


Ale nejhorší výčitky jsou jinýho rázu.Souvisí s tim i nechuť k jídlu,podrážděnost a neustálá nervozita.Začínám žíznit po krvi.Už mi nestačí moje vlastní ale snažím se to překonat.Jenže někteří lidé jsou tak přitažliví svou vůňí.Bojím se,že neodolám a něco vyvedu.A to bych prozradila své tajemství...NEMOŽNÉ!


A všimla jsem si i dalších věcí.Když někdo "obtěžuje" moje voňavou kořist tak vrčim. Jenom tichounce...ale vrčim.Jsem protivná,majetnická,podrážděná a hladová.Jídlo mi chutná jako bláto.Na úsměv odpovídám úšklebkem.Vyžívám se v krásně temnym a ponurym počasí.Před tou žlutou svítící koulí bych nejradši utekla.A život mi utíká mezi prsty.Nemohu ho chytnou,zastavit ho a zamyslet se nad tim co to dělám.


3.den.....Pomatená,zděšená a smutná

18. září 2009 v 20:10 | Sui |  dEnÍk DaRk AnGeL
Mno...můj život je v háji.Víc než dark angel jsem spíš normální člověk.Jenže to nejde.Nemůžu se jen tak zbavit svého poslání.Teda můžu,ale...to by znamenalo smrt.NAVŽDY!
Jako skoro každej den,zase jsem byla v ústavu.Ve všem mám teď pěknej zmatek,takže ani nwm co se dělo a co jsem dělala.Jen vim,že jsem tam několik hodin seděla.Ale mám dobrej důvod tam sedět.Jsou tam lidi,bez kterejch bych se asi neobešla.Neříkám,že mi stačí je vidět,ale aspoň něco.Problém je v tom,že to není jen jeden člověk.Zamilovanej anděl je průšvih.Ale dvojnásobně zamilovanej anděl je teda příliš.Myslim,že bych s tim měla něco dělat a měla bych se víc soustředit na to,co je důležitý!
Mám teď takovou prácičku.Dost lidí v týhle době se neobejde bez jedný věci.Taková malá,lesklá a vostrá věcička.Jj...ŽILETKA.Takovejch "sebevrahů" je ted dost a to mě zajímá.Měla bych je trošku popostrčit.Metoda "Buď to uděláš a ukončíš to,nebo budeš tenhle zasranej život žít pěkně dál a na žiletku už nesáhneš" je to co preferuju.
Jako půl-upír mám ke krvi dost kladnej vztah.Možná víc než je zdrávo.A neděsí to jenom ostatní,ale už i mě.No představte si,že sedíte v buse bo na hodině matiky a najednou dostanete strašnou chuť na krev.Mno....v bude máte smůli,páč o něco se pokusit znamená odvoz do Bohnic.A ve škole vám nezbejvá nic jinýho,než se zdejchnout na WC a žiletku mít po ruce.A já se děsim toho,co bude,až dostanu chuť na krev někoho jinýho.
A nemyslete si,že si jizev na rukou nikdo nevšimne.Pokud se po škole pohybujou lidi,co vidí všechno,tak jste v háji.Za pár hodin o vás celá škola tvrdí,že jste sebevrazi a že jste chtěli skákat z Nuseláku(a to to nemusí bejt vůbec pravda)Takže lehký to vážně nemám.Do toho ty dva...kluci...a jsem fakt mimo.




2.den.....opuštěná,smutná a zamyšlená

18. září 2009 v 20:10 | Sui |  dEnÍk DaRk AnGeL

Ano....už jsem tu zase!Snad jste si nemyslely,že se mě tak rychle zbavíte??Chyba.Jednou tu jsem a taky už tu zůstanu.Zajímá vás,jak asi prožívám den?No to vám klidně povím.A co chcete slyšet dřív?Jak si žiju jako "normální" puberťačka nebo to,jak prožívám svůj den s pověřením anděla smrti?
Myslim,že začnem u mího normal života.Každý ráno musim do ústavu a odpoledne domu.Můj skromný pokoj se mnou obývá "moje sestra".Je to malej cvrček a moc si nerozumíme.....Ale snažim se to přežít.S rodičema vycházim ještě hůř.Abyste pochopili......ZA VŠECHNO MŮŽU JÁ!!To mě zaráží...jak to můžou vědět (xD)Hádky jsou prakticky na denním pořádku.
Jako anděl smrti se mám mnohem líp.Moct někomu beztrestně a bez výčitek ublížit je fajn....ale má to svoje mínusy.Tak třeba když něco udělám a chci to vzít zpět.Většinou NEMŮŽU.A pak ty výčitky přijdou.Cítím se najednou jako oběť sama sebe.A to je teda hnus.

Možná bych vám měla vyprávět některé z mích příběhu.Nikdy by jste asi nevěřili u jakej událostí jsem byla.Příběhy z transportů a koncentračních táborů vynechám.Tam jsem cítila,že těm umírajícím lidem opravdu pomáhám.Dlouho mi trvalo,než jsem se z té hrůzy vzpamatovala.A časem jsem se rozhodla se pomstít.Pomstít za nesčetně mnoho vyhaslých životů.Komu??ANo...Hitlerovi.SEBEVRAŽDA...pche...a to věříte tomu,že to bylo z jeho hlavy??To určitě.

Ale nejsem jenom hodná holka.Možná nezabíjim na potkání,ale taky nejsem pokaždý pomocnou rukou a světlem na konci tunelu.Vyvracim hlášku,že "smrt si nevybírá",protože vybírá.Nejsdřív ty slabí,který jsou na pokraji svých sil.A potom ostatní.Nikomu se nevyhne,ani mě ne.

Berte mě jako malou okřídlenou mrchu s přerostlými zoubky.Modrý očka,kousavej pohled....a ne jenom pohled....a ošklivej úsměv.Tak co?Máte představu?



1.den....Zamilovaná,znuděná a naštvaná

16. září 2009 v 22:50 | Sui |  dEnÍk DaRk AnGeL
No nazdar.Tak to je teda něco.Zase jsem v jiný zemi,zase se jinak jmenuju a zase musim skrývat to co doopravdy jsem.Musim uznat,že bejt dark angel je něco,co začínám nenávidět.Blíží se moje 15 narozeniny a já si uvědomila kdo...teda spíš co jsem.
A teď abyste pochopili o co jde.Jsem dark angel...pro vás anděl smrti...a obývám právě tuto zemi.Žiju skoro normální život.Až na pár drbností.Jsem tu už od dob gotický anglie.Vždycky když umřu(ane!!nejsem nesmrtelná!!)tak se ve stejnou chvíli narodím někde jinde.Žiju si v klídku skoro 15 let než mi dojde kdo jsem.
Nechci nikoho strašit,ale obravdu nejsem hodná pohádková bytost.Kromě toho,že mám pár magickejch schopností,mám i dokonalou úchylku.Miluju krev....její dokonalá barva a ještě dokonalejší chuť.
Všechno to co umím mi nepředala maminka ale moje předchůdkyně.Dřívější slečna dark angel s trošku většíma upíříma zubama se jednoho deštivýho a studenýho dne rozhodla,že mě kousne a zabije se.Od té doby tu žiju už několik století.
Dnešek fakt den D.Prostě den DEBIL.Jako každé jiné dítko tady musím navštěvovat ten blbej ústav,kde po mě pořád něco chtěj.Vrchol všeho je,že musim hrát...mno prostě človíčka,normální holku.A tahle role mi moc nesedí.To že mě maj všichni za mrchu asi nikoho nepřekvapí.Ale označení "nadržená děwka" teda dostal i mě.
Bohužel i já mám srdce a city.A bohužel i já se dokážu zamotat s citem,jako je láska.Fůůj...už jenom to slovo je tak sladký,že z toho bolí zuby.Ale je to tak.Prostě jsem se zabouchla do obyčejnýho smrtelníčka.Je to ale na nic.Ten klučina je tak roztomilej a tak krásnej,ale uplně mimo mísu.Nejdřív to vypadalo slibně,jenže kdo by měl zájem si začínat s andělem!?Asi nikdo...proto se budu dál sama utápět v tomhle nudnym předjarnim období.Jo NUDA to je věc.NUDNÁ škola,NUDNÝ lidi a NUDNÝ chvíle....Asi začnu něco páchat.Něco hodně zlího protože to jediný neni NUDNÝ!
Asi jste si o mě obrázek udělali...Zamilovaná,znuděná a naštvaná!Tak co?Chcete se stát mou nejlepší kámoškou?Nebo mím obědem??Nebo mě radši necháte na pokoji a budete doufat,že nezazvonim u vašich dveří??



Začátek...

16. září 2009 v 22:45 | Sui
Začít uplně od začátku neni uplně jednoduchý...Pokusim se sem pomalu začát přesouvat svůj bejvalej blog.Tak ať se vám tady líbí...

Kam dál